Taneční aktuality
V kolika letech jste začal
s taneční přípravou a kdo vás k baletu přivedl?
K baletu mě přivedla maminka. V mládí se tanci věnovala, ale měla
úraz a nemohla dál v tanci pokračovat. Ve mně viděla takový svůj
„nesplněný sen“. Já jsem začal tančit v šesti letech v Baletní škole I. V.
Psoty. Pak jsem udělal přijímačky na taneční konzervatoř v Brně,
v roce 1998 jsem ji absolvoval a hned jsem začal tančit v Národním
divadle v Brně, kde jsem v roce 2000 obdržel smlouvu sólisty.
Jaký byl přechod
z konzervatoře do divadla?
Přechod byl přirozený, ani jsem ho nepoznal, protože jsem už od šestého
ročníku konzervatoře hostoval pravidelně na profesionální scéně.
Chtěl jste být vždycky
tanečníkem, nebo jste měl jiné vysněné povolání?
Tohle bývá častá otázka. Věnuji se baletu od šesti let, proto jsem nikdy
nepřemýšlel, že bych dělal něco jiného. Co mě moc bavilo a baví, je zpívání.
Rád bych zkusil muzikál.
A proč to tedy nezkusíte?
Nemám vůbec čas. Od září do prosince jsem v minulém roce chodil na
zpěv k paní profesorce, ale protože jsem nestíhal, musel jsem zpívání
zatím odložit.
Získal jste již dvě ceny Phillip
Morris Flower Award, tzv. „malou“ v roce
Minulý rok vznikla nová cena Komerční banky, která je sponzorem Národního
divadla. Cena se uděluje nejlepšímu tanečníkovi, opernímu pěvci a činoherci.
Účinkujete jako sólista na
scénách Národního divadla v Praze a ve známých klasických baletech
Národního divadla v Brně. Hostujete i v dalších divadlech?
Vystupuji také v baletech v Liberci, v Ostravě i
v Bratislavě. Nyní hostuji ještě ve Státní opeře Praha, kde tančím
s Nikolou Márovou v Popelce a nově v Labutím jezeře, které bude mít
29.března premiéru.
Ve kterém divadle se vám lépe
tančí?
To je těžká otázka. V Brně mám výbornou partnerku Janu Přibylovou, se
kterou jsem více méně začínal a která mě toho moc naučila. Skláním se před
jejím uměním. Velmi rád tančím s Nikolkou Márovou a Terezkou Podařilovou.
Co se týče scény, v Janáčkově divadle v Brně je obrovské jeviště.
Když jsem tam začínal, ani mi to nepřišlo. V současné době nejvíce
účinkuji v Národním divadle v Praze, a když jedu tančit do Brna,
připadá mi tam jeviště nyní velikánské.
Jak vnímáte publikum? Je někde
srdečnější či spontánnější?
V Brně jsem začal tančit od roku
Myslím, že přízeň publika určitě
máte, protože jsem zažila obrovský aplaus na vašem představení Romeo a Julie a
nyní také v Labutím jezeře.
Jestli je lepší publikum v Praze nebo Brně, se nedá říci. V Brně
chodí na balet víc laických diváků, protože Brno je menší. V Praze je
více diváků vzdělaných v oboru a profesionálů. V tomhle je jediný
rozdíl.
Jak často musíte trénovat?
Každý den.
To nemáte vůbec volno?
Poslední měsíc a půl jsem neměl ani jeden den volný a už to začínám na sobě
cítit. Studoval jsem také hlavní roli na premiéru Spartaka a jezdil i dvakrát
denně trasu Praha – Brno. Bylo to hodně náročné.
Pokud je v různých divadlech
nastudována na stejný balet úplně jiná choreografie, např.: Labutí jezero,
Romeo a Julie či Louskáček, neplete se vám to někdy?
Ne, neplete se mi to. Jen v Labutím jezeře v druhém jednání mám
jeden výstup, kdy se musím hodně soustředit, protože toto jednání je
v Národním divadle v Praze a v Brně rozdílně nastudováno.
Na každý balet je několik
alternací na hlavní roli. Je mezi vámi sólisty rivalita?
Ani moc ne. V Praze máme tři obsazení. Samozřejmě před premiérou je
trochu napjatá atmosféra, protože každý z nás chce tančit první premiéru,
ale to je normální.
Jak se vybírá obsazení na
premiéru?
Choreograf si vybere sám po konzultaci se šéfem baletu. Choreograf přijede
na trénink několik měsíců před premiérou, vybere si lidi, trénuje s nimi,
zkonzultuje to se šéfem a pak se vypíše obsazení.
V letošní sezóně jste měl
dvě velké premiéry. Ztvárnil jste hlavní roli Romea v Národním divadle v
Praze a Spartaka v Brně. Jaké jsou ohlasy?
Ohlasy kritiků na novou a originální choreografii Youri Vámose
v baletu Romeo a Julie byly velmi příznivé. Diváci byli nadšeni.
Z premiéry Romea a Julie jsme neměli s Adélou Pollertovou moc dobrý pocit,
protože Youri Vámos sice vybral dvě obsazení, ale pracoval jenom s jedním:
s Matějem Urbanem a Ivanou Mikešovou. Nečekali jsme však, že budeme
s naším baletním mistrem zkoušet pouze 14 dní před premiérou. Moje a
Adélčina premiéra dopadla velmi dobře, ale bylo to hektické.
Nastudování Spartaka v Brně se kritikům moc nelíbilo. Vytýkali mu, že nebylo
uchopeno nově. Divákům se ale tenhle balet líbí, a to je důležité, protože
diváci chodí na představení.
Máte lehké a vysoké skoky, stejné
jako gumídci z kresleného seriálu, když se napijí hopsinkové šťávy. Co je
vaším „dopingem“?
Doping nemám žádný. Jen na některá představení, jako je například balet
Giselle, Bajadéra nebo Spartakus, si koupím RedBull „a ten mi dává křídla“
/smích/.
Zbývá vám při vašem pracovním
vytížení ještě nějaký volný čas a jak ho trávíte?
V poslední době mi nezbývá čas vůbec žádný. Když už mi nějaký čas
zbude, tak se věnuji modelingu. Je to pro mne spíše zábava než práce. Nechci
urazit modelky, ale těm dívkám hrozně dlouho trvá, než si zapamatují
choreografii. Mně to stačí vidět jednou a všechno si pamatuji.
Jak jste se k modelingu
dostal?
Já už jsem se o něj zajímal dříve, ale neměl jsem na něj vůbec čas.
V loňském roce jsem byl pět měsíců doma s únavovou zlomeninou holenní
kosti a nemohl jsem tančit. V té době jsem se více začal věnovat modelingu
a dopadlo to dobře. Mám stále nabídky, ale některé nyní odmítám, protože mám
v divadle skoro každý den představení a zkoušky.
Jakou hudbu rád posloucháte?
Nemám žádný vyhraněný styl hudby, ale nemám rád techno. To pro mne není
hudba. Poslouchám rád popmusic, u ní relaxuji.
Na které své představení byste
čtenáře rád pozval?
Moje oblíbená role je princ v Labutím jezeře. Nejraději mám ale
brněnského Romea. Princ je více zaškatulkovaný. Jako Romeo mám větší možnosti
se herecky vyjádřit a mohu své ztvárnění role přenášet na diváky.
Dáváte přednost klasickým baletům
nebo moderním?
Kdybyste se mne zeptala před rokem, okamžitě odpovím, že klasice. Nyní jsem
dostal pár šancí dělat modernu a dopadlo to dobře. Teď je důležité, jak dopadne
v květnu nový balet Sólo pro tři choreografa Petra Zusky. Moderna se tančí
jinak, záběr dostávají úplně jiné svaly než při klasice. Zatím je to pro mě
něco nového a nezvyklého.
Čtenáři se budou tedy těšit na
Sólo pro tři.
Nevím ještě, jak to bude přesně vypadat, ale myslím, že to bude velice
zajímavé.
Jaké pracovní příležitosti vás
čekají do budoucna?
Těším se na nové Labutí jezero ve Státní opeře Praha a na Sólo pro tři
v Národním divadle v Praze. Možná budu vystupovat v nové sezóně
v baletu Raymonda v Brně, roli Jeana de Brienne už tančím
v Praze. Zatím je vše ve fázi příprav.
Lenka Trubačová, březen 2007
pro Michala
(ten, kdo Vás ctí, 29. 3. 2008 10:04)